V roce 1991 vzniklo druhé album v pořadí, Sigh No More , které bylo

V roce 1991 vzniklo druhé album v pořadí, Sigh No More , které bylo kritiky i fanoušky opět hodnoceno velmi pozitivně, ač se styl hudby od alba Heading for Tomorrow mírně odlišoval. Konec prací na tomto albu byl opět předznamenáním významných personálních změn v sestavě kapely – kapelu opustili hráč na baskytaru Uwe Wessel a bubeník Uli Kusch. Obě volná místa byla vzápětí obsazena hráčem na baskytaru Janem Rubachem a bubeníkem Thomasem Nackem . V této sestavě bylo následně vytvořeno nové album Insanity and Genius , které bylo vydáno, kvůli budování vlastního studia, po dvouleté pauze (roku 1993). Zde se kapela vrací ke svému původnímu stylu, představenému albem Heading for Tomorrow . Toto je také první album Gamma Ray, na němž můžeme slyšet hlas Kaie Hansena] který do té doby hrál pouze na kytaru. Zde nazpíval píseň Heal Me . Tato skutečnost také předznamenala odchod zpěváka Ralfa Scheeperse, který měl původně celé album nazpívat sám. Jeho tehdejší bydliště se však nacházelo daleko od Hamburku , ve kterém skupina měla studio, a Ralf se tak nemohl pravidelně účastnit nahrávání alba. Kromě toho se ve stejné době nadějně ucházel o post zpěváka ve skupině Judas Priest . Po diskuzi s ostatními členy nakonec skupinu opustil.