Category: The Smashing Pumpkins-cs

A roku 2001 bylo vydáno greatest hits album Rotten Apples a v limitované edici i B-strany a rarity Judas O . Po tom co Billy založil novou kapelu Zwan a vydal s ní jediné album a po své sólové desce Corgan prohlásil v Chicago Tribune, že se rozhodl dát Smashing Pumpkins znovu dohromady. Ovšem jako jediný z bývalých členů kapely se k němu přidal Chamberlin a tak se Billy spojil s novými členy – Jeff Schroeder a Ginger Reyes. Společně začali nahrávat nové album pojmenované Zeitgeist , které vyšlo 10. července 2007. Ale už 21. května kapela vydala nový singl Tarantula, který značí, že se kapela vrací na své úplné začátky svou syrovostí a rockovým stylem. 30. ledna 2008 se Smashing Pumpkins představili v Praze (bylo to už podruhé, poprvé v roce 1997)

První krůčky k elektronické hudbě se projevily v písni k filmu Batman a Robin (The End is the Beginning is the End). Nahrávání alba Adore bylo zdlouhavé, protože si Pumpkins nevěděli rady bez Chamberlina a s automatickými bicími. Většina písní na albu je pomalejší a klidnější a hlavně působí velice uměle, nejlepší se jeví skladby podle starého stylu jako Perfect či Annie-Dog. I když se album u kritiků setkalo s velkým ohlasem, u fanoušků to byl propadák. Proto se Corgan rozhodl opět vrátit k syrové a tvrdé muzice, proto vzal na milost i Chamberlina a začal pracovat na nových písních. Během nahrávání alba Machina/The Machines of God se s kapelou rozloučila D’Arcy a Billy jí nahradil Melissou auf der Maur (ex-HOLE), ale basové party už byly hotové takže se objevila až na koncertech a fotografiích. MACHINA znamenala pro kapelu návrat k tvrdým pasážím z Mellon Collie, ale i k některým postupům z Adore. První singl a největší hit byla emocemi nabitá píseň Everlasting Gaze. Po turné se ovšem Corgan rozhodl kapelu rozpustit (oficiálně pro něj není v moderní době plné popu místo, neoficiálně pro slabou prodejnost posledních dvou alb). Následovalo poslední rozlučkové turné zakončené na místě jejich počátku v klubu Cabaret Metro. Rokem 2000 byla tato skvělá kapela rozpuštěna. Billy ještě po internetu vydal nepoužitý materiál z MACHINY pod názvem Machina II/The Friends & Enemies of Modern Music .

Nahrávání Mellon Collie and the Infinite Sadness probíhalo v klidu a pohodě s novým producentem Floodem, který vytvořil ještě vznešenější aranžmá než bylo na předchozím albu. Na tomto téměř sto minutovém albu se vystřídá mnoho stylů počínaje art-rockem přes metal po typické popové písně. Hlavní nedostatek tohoto alba je právě jeho vyhraněnost od popěvků až k naprosto tvrdým kouskům. Album je koncepčně propojeno motivem denního cyklu a beznadějí. Album sklidilo obrovský úspěch po celém světě (prodalo se ho přes 16 mil.) a na turné si kapela najala pomocného klávesistu Jonathana Melvoina (ten bohužel turné nepřežil). V červenci 1996 se smrtelně předávkoval heroinem a ani zdrogovaný Chamberlin ho nezachránil. Kapela se ho rozhodla vyhodit a nahradila ho Mattem Walkerem. Poté, co se téhož roku Billy rozvedl, rozhodl se, že už nevytvoří další rockové album.

K definitivnímu průlomu došlo až s vydáním alba Siamese Dream , i když už v té době byla kapela na pokraji rozpadu (podle některých zdrojů veškeré kytarové a basové linky nahrál sám Corgan). Na album se s přispěním producenta Butche Viga dostávají různé příkrasy jako smyčce a zvony což dělá z alba více mainstreamovou záležitost. Singlový hit Cherub Rock je ještě typicky tvrdý, ale další hitové skladby jako Today nebo Disarm jsou už na pomezí s popem. Kapela se jakžtakž usmířila a vydala se na velké turné na slavném putovním festivalu Lollapalooza dokonce nahradili kapelu Nirvana. Aby kapela uspokojila rozrůstající se masu fanoušků vydali roku 1994 kolekci B-stran Pisces Iscariot . Které opět sklidilo úspěch. Už v této době Corgan připravoval další velkolepé koncepční album které by spojilo elektrické, akustické i orchestrální písně se spoustou jiných stylů.

Jejich první singl I Am One vyšel v květnu 1990 , a hned sklidil úspěch svým metalovo / grungeovým stylem (v té době velice populárním). Následoval další singl Tristessa (na přebalu je logo seattleského vydavatelství SUB POP, v té době hlavního vydavatele grungeových nahrávek. V květnu 1991 konečně vyšlo debutové album Gish pod labelem VIRGIN (Caroline). V tu samou dobu vyšlo další zásadní album Nevermind od Nirvany , což snížilo prodej alba Pumpkins. Na albu je kromě prvních dvou singlů dalších osm skvělých písní ( Siva, Window Paine a Daydream – jediná píseň, v které D’arcy zpívá sólový vokál). Toto album bylo asi jediné, na kterém byli Pumpkins v naprosté souhře a bez rozepří, je zcela rockové bez elektroniky a rozmáchlého aranžmá použitého na pozdějších albech. Následovalo světové turné které se protáhlo na 18 měsíců a Pumpkins se vystřídali jako předkapely před Pearl Jam nebo Red Hot Chili Peppers . V této době kapela začala nořit do problémů – Jimmy začal brát heroin , James a D’arcy prošli bolestným rozchodem a Billy začal být čím dál víc arogantní.

První domácí nahrávky byly vytvořeny v červnu 1988 na kterých ještě hraje Billy na basu a zpívá a James Iha na kytaru, jako doprovod používají automatické bicí. Téhož roku se Billy seznámil s D’arcy Wretzky která hrála na housle a hoboj, ale chtěla začít hrát na basu. Naučila se to velmi rychle a tak mohli společně vystoupit 10. září 1988 v klubu Avalon. Bylo jim slíbeno, že mohou hrát další koncerty pokud vymění automatického bubeníka za živého. Tak se rozhodl Billy nějakého vyhledat a seznámil se s Jimmy Chamberlin , který té doby hrával v jazzových kapelách, ale rychle si zvykl na metalový zvuk tehdejších Pumpkins (který časem začal sám utvářet svými rytmickými modely a sóly). Jejich první společný koncert se jmenoval „Light Into Dark“ (Ze světla do tmy) a odehrál se ve slavném chicagském klubu Cabaret Metro. Z té doby pochází i jejich první demo nahrávky Sun a My Dahlia.